Moc pekne

Dokazete rozdavat svym psanim hezky pocit. Dekuji a karma !

andulky jsou daleko chytrejsi nez psi

Zakladni pravidla:

1. Ptaci nemaji radi, kdyz se na ne saha prsty. Proto ten nos.

2. Klec je pro andulku domov nikoli vezeni. Mela by byt porad otevrena a andulka si do vleze, kdyz chce byt sama. Idealni je s plochou strechou, kde pak ten ptacek travi temer cely den. Na noc zakryvat, aby mel soukromi.

3. Ptaci maji velmi spatny orientacni smysl. Kdyz uletiz bytu, tak nenajdou cestu zpet. Takze okna by mela byt zavrena nebo zatazeny zaclonama.

Pepa

Hezký článek :) Taky jsem měla anduláka Pepíčka.

Jinak

dík a karma

Měli jsme doma párek

opravdu velmi "vypečených" andulek, které se dokázaly neuvěřitelným způsobem bavit a dodnes na to všichni vzpomínáme,v kleci měly zrcátko,jedna ho v zobáčku zvedla, druhá se čepýřila před ním, pak se bleskurychle vyměnily a tak se bavily i půl dne mimo jiné

Hezké!

Opravdu příjemné, páteční pohlazení po duši. Díky a karma

Ptakum nerozumim...

Nikdy jsem zadneho nemela a tak jsou pro mne tak trochu zahadni. Potkala jsem papousky, kteri mi v zooshopu vylozene podali nozicku, i kdyz videli, ze se jich trochu bojim a nevim, jak na ne sahnout, abysme si navzajem neublizili. Asi jsou to inteligentni tvorove jako psi, kocky nebo kralicci. Taky jsem videla genialniho papouska na videu (najdete ho na youtube po zadani "Einstein parrot"). Zajimalo by mne, zda a jak se lisi intelekt a etologie slepic, papouchu a treba orlu. Svet ptaku nebo i rybicek je pro mne zahadnym, vzdycky jsem mela za mazlicky savce. Potkany, morcatka, kocky, uzasneho, dokonaleho a nejlepsiho pejska, mysky, krecky a tak.

A mate pravdu. Vitaji vsichni. Uz male mlade morcete pozna, jestli prichozi je host nebo domaci. Od hostu se nema cenu dozadovat zradla ani pohlazeni, ale panickove, to je jina!

Díky

Také děkuji za Vaše zamyšlení. Jakkoli se Vám to bude zdát neuvěřitelné, mám z dětství vzpomínky na jednu z babiččiných hus. Ta dokázala "svého" člověka - mého tatínka - vítat zcela specifickým hlasovým projevem, určeným vždy bezpečně jen  jemu. Stačilo, aby ho zaslechla za vraty, a spustila "zdravení". Když byla s housaty vypuštěna k řece, přeplavala s nimi na druhý břeh, ale navečer na tatínkovo zavolání okamžitě odpověděla  tím svým pozdravem a spolehlivě i s rodinkou zamířila zpátky... Díky i za to, že jste mi tyhle vzpomínky oživil

Re: Díky

Děkuji za příspěvek. A to je přesně to o čem mluvím. Představte si svět bez zvířat... Byl by skutečně smutný. Moje sestra měla zase ochočeného kohouta, kterému familiérně říkala "OPRSKLIK". Jméno mluví samo za sebe a jeho kousky? Ani nemluvit. Petr Č.

Petře,

to je hezoučké pohlazení-díky. Vypadá to, že jsme příbuzní, ale nejsme. Ahoj Líba