Ať žije svoboda a demokracie, chraňme ji stůj co stůj

Po včerejším připomenutí 60. výročí po komunistickém převratu, si začínám snad ještě více uvědomovat vážnost, ale možná i vrtkavost současného režimu. Přečetl a shlédl jsem během včerejšího dne dostatek lidských příběhů, kdy komunistický režim, nelidsky zasáhl do svobody člověka. Zasáhl na tu nejdůležitější slabinu osobnosti a tím je lidská důstojnost a ponížení.

Památník obitem komunismu v LiberciPetr Cihak, 2007

S lidmi, kteří se neprovinili ničím jiným, než třeba jen obyčejným poslechem písničkářů jako Karel Kryl, Jaroslav Hutka a další. Nejhorší podle komunistického režimu bylo i samotné vlastnictví takových nahrávek, knih nebo zahraničního tisku. Právě s takovými se jednalo, jako s nejtěžšími zločinci. Tyto lidé byli odsouzeni na víc let než v současnosti vrazi nebo násilníci.

Mnohdy si říkám, jaké mám štěstí, že jsem tuhle dobu zažil pouhých 8 let a to dětská duše příliš nevnímá, bohudíky. Pár střípku si pamatuji, jak rodiče zavírali okna, dveře a nás posílali do vedlejší místnosti. Přesto, jsem poslouchal za dveřmi a pak držel jazyk za zuby. Tak nějak si pamatuji tu dobu. Asi těžko by v té době byl na příklad internet médium jak jej známe dnes. Nikdo by nesměl svobodně vyjádřit svůj názor tak jako my v podobě těchto blogů. Těžko by se v diskuzi pod články mohl někdo vyjadřovat anonymně.

Je tato doba skutečně tak samozřejmá jak se zdá? 

Sám sebe se někdy ptám, beru tuto dobu tak samozřejmě? Uvědomuji si sílu demokracie jen ve chvílích, kdy shlédnu v televizi dokument o lidském bezpráví té doby? Jsou příběhy, které mě dojímají. Žiji dokonce ve městě, kde údajně bylo nejkrutější vězení té doby „Minkovice“. Zajímalo by mě, kolik lidí to dnes v Liberci ví, myslím těch z mladších ročníků. Mají to znát, co se skrývalo ještě v takřka nedávné době za zdmi dnešní továrny? Mají se tyto příběhy ještě mladým ročníkům vyprávět a učit? Jsem přesvědčen, že ano. Když se v současnosti podívám na složení našeho parlamentu a to jak začíná současná KSČM sílit, už jen díky nechuti lidem dívat se a poslouchat naše nejvlivnější demokratické strany. Jakkoliv nás současná KSČM přesvědčuje o faktu, že jsou rovnoprávnou politickou „demokratickou“ stranou, tak jim to jednoduše nevěřím. Dej komunistům moc a ukážou ti pravou tvář.

Věřme, že vše je i v současnosti velmi aktuální. Docela mi stačila prezidentská volba, scházení mladých komunistů, kterým se zjevně ideologie minulých dob nápadně líbí. Co teprve plánovaný pochod neonacistů Plzní. Myslím, že bychom se měli mít stále na pozoru a nejen Česká republika. Vždy se může v moci chtivém mozku zrodit nápad diktatury, politického převratu v rámci omezování lidských práv, svobod a demokracie. Nejhorší je, když se tyto mozky spojí, to už i intelekt s hrubou sílou nic nezmůže. Říká se, nepřipomínejme si minulost, ovšem tato minulost je nutná uchovat i pro příští generace a často si ji připomínat. Jedině tím, se dá uchovat svoboda a demokracie!

(Na obrázku je: Památník obětem komunismu v Liberci. Jedná se o zrcadlo do kterého má každý z nás možnost pohlédnout a pod ním je výstižný text: „Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ“.)